Články

Příprava psů na zimu
Vážení, jako máme téma na léto a jak přežít se svým hafanem vedra a přehřátí, tak nás toto čeká i před zimou.
V prvé řadě, kdo máte nebo chystáte se mít pejsky prvně venku i přes zimu, je nutné dobře zaizolovat boudu. Pro některá plemena není pobyt venku přes zimu vůbec vhodný. Pokud máte jedince mladé a zdravé, většinou není problém. U starších a nemocných psů, byste měli toto rozhodnutí důkladně zvážit.
Další důležitou roli hraje strava, od podzimu se mění termoregulace u psa, vydává mnoho energie pro její správné fungování. Většinou u granulí stačí zvýšit krmnou dávku, ti kteří krmí syrovým masem by měli zvýšit příjem sacharidů a tuků.
Oblečky pro psy jsou další variantou - v potřebách pro chovatele najdete mnoho různých druhů od mikin, pláštěnek, softshellových bund po kompletní teplé oblečky.
V neposlední řadě je důležitá péče o tlapky psa, vystříhání dlouhé srsti mezi polštářky, mazání polštářků balzámy, vazelínou. K dispozici jsou v chovatelských potřebách i botičky pro psy, ne všichni psi je snesou.


STRACH a jeho příčiny:
Traumatická nebo nepříjemná událost - strach může být vyvolán jedinou traumatickou událostí, avšak může být získán i postupně, na základě po sobě následujících negativních zkušeností. Časté trestání majitelem, nepřiměřeného chování dětí či hlasité zvuky také mohou vést k problémům se strachem, který postupně zesiluje s přibývajícími negativními zkušenostmi.
Nedostatek časných zkušeností - Mnoho studií prokázalo, že psi, kteří mají omezený kontakt s lidmi či novým prostředím během prvních tří měsíců života, pak v pozdějším životě reagují bázlivě. Za nejkritičtější je považováno období mezi třetím a dvanáctým týdnem věku. Není překvapující, že psi kteří se bojí cizích lidí, dětí, ruchu atd. se tohoto strachu jen těžko zbavují a mnohdy ani po získání spousty zkušeností s těmito stimuly v pozdějším věku, je nelze úplně odstranit. U mnohých z těchto psů je strach neodstranitelný a proto se většina terapeutů zaměřuje spíše na to, aby naučila majitele se s tímto problémem vyrovnat.
Neúmyslné posilování strachu majitelem - mnoho majitelů přirozeně reaguje na svého vystrašeného psího miláčka tím, že ho berou do náručí nebo ho utěšují a chlácholí. Toto chování majitele může vyvolat dva efekty, které spolu souvisí. Za prvé, působí pro psa jako odměna a tudíž posilují buď přímo samotný strach nebo alespoň posilují vystrašené chování psa, jako je útěk k majiteli, schovávání se u majitele, třes a kňučení. Za druhé, soustředěné a alarmující chování majitele vysílá k psovi informace o nebezpečí, kterého se vlastně bojí majitel. Ve skutečnosti, někteří majitelé naučí svého psa bát se v určitých situacích.
Možnost řešení:
- Vyhýbání se problémovým situacím
- Přerušení využívání kontraproduktivních léčebných metod
- Minimalizace chyb majitele
- Medikamentózní terapie

Máte doma hyperaktivního psa?
Možná ani nevíte, že pod slupkou výtržníka, se může skrývat hyperaktivita. Je to velmi specifický problém, který může vznikat již v době březosti fenky a přenáší se na štěňata. A to je právě problematika množíren například, nikdy nevíte, co matka fenka prožívala v době březosti a po porodu, neznamená tedy, že když máte pejska od štěňátka, nemůžete s ním mít v budoucnu problémy, ba naopak, ikdyž máte pocit, že jste udělali vše správně.
Když toto dokážeme identifikovat, dá se s tím pracovat. Většinou je třeba nasadit léky, vhodné právě pro psy s poruchou mozkové chemie. Hyperaktivní pes se například nedokáže soustředit na chůzi u nohy, nedaří se mu totiž, výlučně se soustředit na majitele. Místo toho poutají jeho zájem všechny možné podněty z prostředí.
Většina majitelů hyperaktivních psů je terčem výčitek či posměchu, že je jejich pes nevychovaný, jenže tomu tak není. Mnoho z nich má za sebou výcvik a stále se snaží najít pomoc u zkušených trenérů a kynologů.
Hyperaktivita má za následek stres. Stres ale může být příčinou i následkem hyperaktivity. Jelikož spolu tyto dvě věci tak úzce souvisí, je důležité se velmi dobře vyznat v problematice stresu vůbec.
Hyperaktivita vzniká především v důsledku potíží se soustředěním. Normální psi jsou schopni se soustředit na svého člověka a potlačit podněty z okolí, hyperaktivní psi toto neumí nebo je to pro ně velmi obtížné.
V hyperaktivním mozku je aktivní menší množství inhibičních nervových drah - což by se dalo přirovnat k brzdovému systému. Čili u výcviku normálního psa to znamená, že se dokáže soustředit na daný úkol, i když jsou přítomny rušivé elementy a "zabrzdit se", kdežto u hyperaktivního tyto brzdy nefungují.
Toto téma je velmi obsáhle, proto se vám ho snažím jen ve zkratce vysvětlit.
Důležité upozornění závěrem, hyperaktivní psi nejsou hloupí nebo paličatí, oni si jen prostě nemohou pomoct!!!

Pochvala a odměna


Pochvala a odměna jsou jednou z nejdůležitějších fází výcviku vašeho psa. Není důležité, zda používáte hlasový projev, pamlsky, klikr, či jiné formy pochval a odměn, ale jakým způsobem je používáte. Chcete-li mít dobrý vztah se svým psem, je potřeba učit hlavně sebe, komunikaci, intonaci - celkové používání hlasového projevu a dodržování jeho používání a samozřejmě i mimika hraje svou roli, pokud se budete na psa například zubit, může to v něm vyvolat naopak agresi nebo strach - proto je důležité znát zásady komunikace psů.

Další důležitou věcí je, naučit se jak správně používat pochvalu a odměnu. Odměňujeme pouze žádoucí chování, zní to možná jednoduše, ale mnoho lidí neumí odhadnout tu správnou chvíli a proto naopak dochází k odměnění chování úplně jiného, mnohdy až nežádoucího a najednou mají problém a diví se, že výcvik nefunguje. Pokud pes neudělá to, co po něch chceme, jednoduše nenastane žádné chválení ani odměna. ALE POZOR!!! Dostáváme se zde k dalšímu důležitému bodu, ví pes, co po něm vlastně chceme?? Vy, jako majitel si můžete myslet: " Vždyť jsem mu přeci jasně řekl, sedni!" Jenže pes naší řeči nerozumí. Pokud nemá dostatečně dobře natrénováno, co sedni znamená a jak se zachovat u tohoto povelu, nemůžeme se na něho zlobit. Na vině je totiž sám majitel. Ve většině případů je opravdu pes neprávem osočován z neposlušnosti. My jsme tady od toho, abychom je to správně naučili.

TRESTY


Trest je jakákoli věc, která se psovi nelíbí.
Pozitivní trest - cílem tohoto trestu je oslabit negativní jednání psa. Například při skákání psa na člověka, tlak nohy na hrudník psa, ne že psa nakopneme, ale silným tlakem na jeho hrudník, mu způsobíme nepříjemný pocit. Pozitivní trest může u mnoha psů fungovat, jenže může způsobit strach z trestajícího a tím vyvolat agresivitu, mohou se i uzavřít v procesu výcviku, protože se budou bát jakéhokoli nového chování, že za něho budou potrestáni.
Negativní trest - chování psa má za následek, že o něco příjemného přichází. Ukážeme si rozdíl na předchozím příkladu se skákáním. Nebudeme si všímat psova chování a odvrátíme se o něho, nemluvíme na něho a ani se mu nedíváme do očí. Teprve, když pes přestane skákat a má všechny tlapky na zemi, nejlépe když si sedne, pak ho odměníme. Nežádoucí chování naprosto ignorujeme a nepotřebujeme u toho působit psovi něco fyzicky nepříjemného, ale i tak ho trestáme, protože mu odebereme pozornost, kterou tak vyžaduje. Já doporučuji pouze tento způsob, pokud chcete mít dobrý vztah se svým psem. Možná pozitivní posilování déle trvá, ale přináší většinou trvalé změny a tuží vztah majitele a psa.

POSLUŠNOST


POSLUŠNOST
Poslušnost psa je klíčem k bezproblémovému chování. Ale otočíme poslušnost v neposlušnost, to totiž většinu klientů právě tíží.
Časté dotazy:
Jak zabránit čůrání doma
kradení jídla ze stolu
kousání bot
honění zvěře, cyklistů, běžců...
obtěžující štěkání
vybírání koše ...
Na většinu otázek je zpravidla velmi jednoduchá odpověď, zamezit, jak je to jen možné, nežádoucímu chování, nenechat to psa dělat, jednoduše řečeno. Prevence je nejlepší výcvik.
Ve všech daných dotazech vidíme snahu určité chování zastavit, než správně, určité chování vytvořit. Stanovíme si takové chování, kterého chceme dosáhnout, místo toho, co nechceme.
Pokud chceme, aby náš pes nepronásledoval zvěř, nesmíme mu takové chování dovolit, tudíž ho nepouštíme na volno v místech, kde se zvěř pohybuje. Naopak ho vždy odměňujeme za skvělé reakce na přivolání. To stejné platí i u ostatních problémů, máme-li na stole jídlo, zavřeme dveře do kuchyně a nedáme mu tím šanci, aby se obsloužil. Jídla na stole mají vždy vyšší hodnotu a psa velmi lákají, nedáme-li mu možnost se to naučit, později s tím nebudeme mít problémy.
Když už se problémy vyskytly, pamatujte, že je potřeba v dané situaci jasně psovi říct, co po něm chceme, používání záporů jak ne, nech to, nedělej to, fuj je zbytečné, váš pes neví, co po něm chcete, pokud ho na tyto povely nemáte dobře vycvičeného. Naopak když mu řeknete jeho jméno, pojď ke mně, sedni, lehni, odvedete ho od nežádoucího chování k tomu, které po něm chcete.
Mnoho těchto druhů nežádoucího chování se děje i proto, že se váš pes nudí, nemá dostatek pohybu, vaší pozornosti o kterou mu jde v první řadě. Je mnoho možností, jak ho zabavit, zkuste domácí hlavolami, někdy, co se týče i čůrání doma, častější krátké procházky a při každém vyčůrání či kálení venku velmi chválit a odměnit.

ZDROJOVÉ CHOVÁNÍ

Hlídání misky, hraček anebo svého pána je znakem majetnického chování psa. A k takovému chování mohl přispět jak jeho pán, předchozí způsob života psa nebo okolnosti. Psovi, který vykazuje takové chování, nesmíme dovolit, aby si myslel, že ten daný předmět nebo osoba, patří výhradně jemu.
Krmivo mu dáváme jen v množství, které ihned zkonzumuje, abychom mohli prázdnou misku okamžitě odebrat. Hračky využíváme ke společným hrám, po hře je zase uklidíme. V přítomnosti jiné osoby, či návštevy, se nemazlíme se psem.
Pro tyto případy je vhodné trénovat povel fuj nebo pusť, nebo jak si je nazvete vy - dej, polož, cokoliv chcete, jen musíte cvičit stále ten stejný výraz, jinak v tom psovi uděláte pořádný zmatek.
Jak s oblibou říkám, vždy je nejdůležitejší říct psovi, co po něm chceme, a ne co nechceme. Prostě ho naučíme žádoucímu chování a nebudeme mu přeci říkat věty typu, "nedělej to - tohle nesmíš, říkám ti to pořád - dej pokoj - neštěkej na mě, atd."
V případě, že si nevíte rady a už jste se dostali k té horší, rozvinuté agresi, je třeba navštívit odborníka, toto chování může být velmi obtěžující až nebezpečné, když ho včas neřešíte. Tento článek řeší preventivní či lehčí formu zdrojového chování.

TAHÁNÍ NA VODÍTKU


Psi tahají na vodítku z mnoha důvodů. Genetická výbava - psi, kteří sledují pachové stopy, například bíglové. Genetika je zodpovědná pouze za vlohy, predispozice psa k určitému jednání. Stejně jako u ostatních vzorců chování platí i pro chůzi u nohy a dobré chování na vodítku, že nejlépe ho vštípíme štěňatům, která se ještě nenaučila tahat na vodítku.
Vždy je důležité odměnit správné chování, ve správnou chvíli a vyloučit odměnění chování nežádoucího. Pravidlo "volného vodítka" spočívá v odměňování právě chůze na volném vodítku, zdržování se ve vaší blízkosti a dbát na to, aby se nevzdaloval. Je třeba se vyvarovat běžné chyby, využívání napjatého vodítka k podvědomé kontrole psa. U nácviku je vhodné používat i klikr. Při pokusech psa o tahání, se vždy při napjatém vodítku zastavíme a nenecháme psa pokračovat v jeho špatné aktivitě. Psovi během chvilky dojde, že je něco špatně, proč stojíme a já se nemůžu hnout? Otočí se a povolí vodítko, v tu chvíli dostane odměnu v podobě buď kliknutí, nebo slovní a pamlsku. Pokud se pes za něčím hrne, zastavíme, počkáme než povolí vodítko, přijde pochvala a můžeme změnit směr chůze, aby vždy následoval pes Vás, ne Vy jeho.
U dospělého psa vás toto cvičení bude stát více úsilí a času, než se naučí, že chůze u nohy se mu vyplatí, musíte se obrnit velkou trpělivostí, protože odnaučit nežádoucí chování a naučit se žádoucímu, opravdu trvá.

KLIKR TRÉNINK


Je to pojem používaný pro tzv. "aplikované operativní podmiňování", respektive pro výcvik s pozitivním posilováním. Klikr je ruční nástroj, cvakátko, který vydává krátký ostrý zvuk, který si pes spojí s nějakou akcí nebo odměnou.
Zvuk, který vydává tento nástroj, slouží jako signál, či upozornění, a tím poskytuje zvířeti okamžitou zpětnou vazbu, k chování, které je od něj v tu chvíli vyžadováno. Zvíře se pak díky němu velmi rychle naučí chovat se příslušným způsobem.
Začínáme nejprve s klikrem v kapse, protože nevíme, zda by se pes nevyděsil. Některé klikry mají i nastavení hlasitosti, tak začínáme s nejmenší hlasitostí. Když pes na zvuk reaguje v průběhu tréninku bez problémů, vždy ho po kliknutí odměníme. Zhruba po 6 - 12 opakováních si pes začne vytvářet spojení mezi kliknutím a odměnou, vetšinou pamlskem.
Tímto způsobem se dá naučit mnoho cviků.

SHAPING


Je vlastně tvarovací proces. Shapingem můžeme nacvičovat běžné povely poslušnosti, obratnost, ale také je vhodný při nápravě chování. Používáme klikr.
Cvičení neboli tvarování se dá použít k:
• dosažení chování, které je pro vašeho psa fyzicky obtížné nebo matoucí
• podpoře psa při výkonů chování, které je pro něj psychicky obtížné ( chůze po žebříku )
• jemnému doladění návyků vašeho psa
• nápomoci vašemu psovi naučit ho zkoušet nové věci a celkově kreativně přemýšlet s cílem řešit různé situace prostřednictvím utváření her

Stručná pravidla shapingu:

1. Postupujte pomalu
• trpělivost růže přináší, a zde, to platí mnohonásobně, je totiž potřeba postupovat po malých krocích. Vždy je důležité, promyslet si jednoduché kroky vedoucí k cíli.

2. Trénujte vždy jen jednu danou věc.

3. Při přechodu na nový cvik, nepoužívejte už odměňování za starý úkon.

4. Včas odměňte žádoucí chování, čili, když se pes nečekaně předběhne a posune cvik dále směrem, který chcete, snažte se být vždy krok před ním a utvrdit ho v tom, že to dělá správně, jinak se může stát, že to psa přestane bavit a zůstanete na bodě mrazu.

5. Pokud je v rodině více členů, jeden cvik je potřeba provádět s jedním daným člověkem.

6. Když se vám nedaří, zkuste vymyslet jinou taktiku.

7. Vždy skončete včas, než se pes začne nudit nebo rozptylovat.

Na přiložených fotografiích, jsem pomocí shapingu využila chuti psa sedět na židli :-D a dále podání pac jako rozvinutí cviku sezení na židli. Připomínám, že k dotáhnutí cviku až na tuto úroveň, musíte postupovat pomalu, ze začátku jen tím, že si pes vůbec všimne židle, poté, že dá třeba jen jednu packu na židli, pak obě a tak dále. A samozřejmě buďte opatrní, aby si pes neublížil, třeba nespadl, protože pak už ho na židli těžko dostanete.

SEDNI

SEDNI
Pomocí klikru:
Nejdříve zjistíme, jak pes reauje na kliknutí. Když ho zvuk zajímá, pochválíme ho a odměníme pamlskem. Toto opakujeme cca tak 10x, většinou to stačí k úplné pozornosti psa. Poté přejdeme k samotnému nácviku sedni. Nejlépe psa učíme navedením pamlsku u nohy tak, že pamlskem, který svíráme prsty, vedeme pohyb od čenichu, jako když kopírujeme jeho linii, k temeni. Tento pohyb ho vede do záklonu a přinutí ho sednout. Pokud to provádíte správně, pes si sedá a v té chvíli slovní pochvala+kliknutí a poté pamlsek. Netrvá příliš dlouho a pes si spojí sednutí - kliknutí a odměnu.

Pomocí povelu:
Při pozitivním výcviku vytváříme vzorce chování a teprve poté k nim přidáváme slovní povel. Pes už přišel na to správné spojení, a to, že sedne, klikneme a dostane pamlsek. Baví ho to, chce zase slyšet kliknutí. Když se zadkem dotkne země, řekneme sedni, klikneme klikrem a odměníme ho. Snažíme se mu tím vysvětlit, že to co právě udělal, znamená sedni. Několikrát opakujeme. Poté už začneme používat povel sedni, ještě před tím, než si skutečně sedne.